Co mají společného pařížské makronky a české buchty?

Myslíš, že nic?

Dnes ti budu vyprávět osobní příběh z Paříže a podělím se o moje oblíbené tipy na organizaci času. A na konci jsem pro tebe nachystala i ty buchty. A ještě překvapení pro malé pomocníky.

Povzdech a realita?

Kéž bych měla více času. Určitě bych více pekla, četla, častěji bych cvičila, více bych se vídala s přáteli a rodinou.

Taky se slyšíš? A jak by to vypadalo, kdyby ten čas najednou byl? Scifi nebo realita?

Moje výmluva jsou tři malé děti. „A jaká je ta tvoje?“, říká naše nitro.

Někdy ale jsou podmínky skutečně náročné.

Třeba jako ten můj minulý nápad na pečení buchet.

Nebyl čas.

Nebyla mouka.

Nebyla ani valná nálada.

Za to pomocníků přibylo. Ke třem kouskům další dva půjčené.

Ale nakonec jsem to dala…s pohankovou moukou…s láskou…a se sweetflow.

Prostě jsme si vzali pádla, oprava vařečky, a pluli jsme na naší vlně. Byla to fakt zábava. Nevím, zda kuchyňské moře bylo (zase) plné více vody nebo mouky, nebo obojího. A výsledek?

I když pro mne nebyl tak důležitý, nakonec i ty buchty měly úspěch. Ještě vláčné. Ochuzené o cukr, takže zajímavé. Po ozdobení moučkovým cukrem měly nostalgický šmak. Děti si vymyslely okurkovou náplň. Ano, čteš dobře. Zkusily to. Nevyšlo to. Vytvořily okurkovou, jedly makovou, a tak jsou o zkušenost bohatší. Byly boží. A ty buchty také.

Jednoduše si říkám, že když už jsme to v té polní kuchyni dali my, tak už všichni. A abych ti ušetřila drahocenný čas, napadlo mne, že bys ty buchty třeba taky chtěl zkusit. Tak je přikládám na konec článku.

Takže čas… a sliby…

3 tipy na ten čas nečas

Tip č.1 PRIORITA

Když je něco pro nás důležité, dejme to na první místo. To, na co myslíme nejvíce, sílí. Myslíme na chmury? Šíří se pak celým tělem. Myslíme na to, že bychom chtěli více tvořit v kuchyni a potěšit blízké? Najdi si čas. A po každém zvládnutém receptu bude chuť do nového větší.

Dětem často říkám: Když něco chci, tak to dokážu

Tak jo, ale děti se učí hlavně nápodobou, a tak kdybych zůstala jen u slov, moc by se toho nenaučily. Brzy by jim došlo, že máma káže vodu a pije víno. (O tom víně je to pravda. Můj původ z vinařského kraje se nezapře. Ale o té kráse vín třeba někdy příště.) Takže jdeme do akce.

Co je to, na co chceš mít více času? Dej si to jako prioritu. Jsou to knihy? Recepty? Zdraví? Pohyb? Vztahy? Ty?

Udělat si prostor na své FLOW je v dnešní době problém

Můžeme si povídat o tom, jak jsme obklopeni příliš velkým množstvím informací. (Ne vždy pozitivních.) Jak neustále musíme být online a ve spojení s lidmi na sociálních sítích. Jak v zaměstnání dostáváme více úkolů, které musíme zvládat v kratším čase…

Schopnosti supermana

V dnešní době musíme mít tolik schopností a dovedností, kterými by se pyšnil i superman v 80tých letech. To není výmluva. To je fakt. (A dokonce vědecky podložený. O tom zase někdy příště.)

Právě proto se odborníci shodují na tom, že dávat ty nejdůležitější věci na první místo se vyplatí.  Jenom pozor, nezaměňovat nejdůležitější a urgentní či hořící. To jsou různé pojmy.

O prioritách a příkladu ze života v Paříži ti píšu ještě o kousek dál.

Pokud se ti pro teď ta představa, že najednou máš čas na své záliby, zalíbila, bude se ti jistě líbit i druhý tip. Můj oblíbený a zároveň přetěžký.

Tip č.2 VIZUALIZACE

Tato metoda je uzdravující a dle mnoha zdrojů přináší opravdové výsledky.

Napadlo tě někdy se zamyslet, jak by vypadal takový život, ve kterém máš čas na vše, co chceš dělat?

Na základě této metody si to jednoduše představ. Nejlépe každý večer před spaním. Chvilku si sni o tom, co bys chtěl ve svém volném čase dělat. Čím barvitější detaily, tím lépe. A proč?

Jsem cukrářka

Již Sigmund Freud ve svých studiích dokázal, že to, co si představujeme jen v hlavě, naše tělo prožívá tak, jako by se to doopravdy stalo. Zjednodušeně a s nadsázkou řečeno: Pokud si denně začneš představovat, že jsi cukrářka ve své vlastní cukrárně, pomalu se díky VIZUALIZACI tak začneš opravdu chovat. Začnou se dít věci:

Tvoje pozornost se zaměří na recepty, techniky a legislativu potřebnou k tomuto podnikání.

Najednou tě zaujmou články od lidí, kteří si již cukrárnu otevřeli.

Někde zaslechneš, jak si dvě dámy povídají o svých oblíbených receptech, které tvoří s dětmi.

V televizi na tebe vykoukne reality show o cukrařině.

Na internetu úplně náhodou klikneš na kurz cukrařiny. (Úplně náhodou i tady.)

Dokonce se přistihneš, že někdy o sobě už přemýšlíš jako o cukrářce.

Ve vášnivém hovoru o sladkém pečení najednou mluvíš jako profesionální cukrářka.

A když o Vás začnou lidé mluvit před ostatními lidmi, uslyšíte, jak říkají: …..(doplň si svoje jméno)….peče nejlépe na světě. Lepší cukrářku neznám.

Jednoduše díky vizualizaci se po malých krůčcích denně posouváš blíže k tvému snu.

Přichází slíbený příběh z Paříže

Jak to dělají lidé, kteří jsou úspěšní ve své práci a zároveň mají čas na přátele, sebe, svou rodinu a koníčky?

Vzpomněla jsem si na čas, když jsme bydleli v Paříži. Byla to ještě doba, kdy jsem se starala hlavně o sebe (tedy mínus tři dětičky) v klasickém pařížském bytě (15 m²), takže velké uklízení nebo velkolepé vaření odpadlo.

No, ne tak úplně. My sweeťáci si cestu k prožitkům v kuchyni najdeme. Třeba i na takovém miniaturním prostoru můj manžel vytvořil Hovězí po Burgundsku (Boeuf Bourguignon), a to i ve veganské verzi. Já jsem se zase pustila do tradičních koblih, které jsme dělávali v dětství s babičkou.

Do práce jsme jezdili na kole, stejně tak do vyhlášených cukráren.

Čas a prostor jsme si na své vášně našli.

Ano, ale to bylo před dětmi. Namítneme…

Je jasné, že teď jsou našimi prioritami v současné chvíli i děti a rodina.

Ale ještě na chvíli zpět do Paříže…

Milovala jsem tu svobodu na kole v uličkách Paříže. Jezdila jsem celé dny z jednoho krásného místa na další. Učila jsem klienty a děti po celé Paříži na těch nejkrásnějších adresách.

Inspirující příběh Pařížana

Dodnes si pamatuji mého studenta, Matea. Tento mladý muž byl klasický gentleman. Rychle se učil. Především to ale byl muž činu.

Bylo mu 20 let a budoval svou firmu. Času nazbyt neměl, ale měl v sobě disciplínu a své sliby plnil do puntíku. Intenzivní hodiny angličtiny bral vážně. Dokonce i domácí úkoly dělal každý večer. Nedovolil si přijít na lekci nepřipraven. Opakoval si nová slovíčka každý den. Jeho pokroky byly ohromující.

Znal pravidlo PRIORIT.

Znal ten klíč k úspěchu.

O jeho jasném snu také často mluvil. Jednoduše si jej vizualizoval.

Po malých krůčkách, ale systematicky a často.

V době probíhajícího intenzivního kurzu se mnou byl Mateo v jednání o největším obchodu pro jeho firmu, o kterém se mu ani nesnilo. Šlo o milióny eur. Vyprávěl mi o tom, jak ho v podnikatelských kruzích brali za příliš mladého a rádi ho „testovali“. On však ohromil nejednoho podnikatelského veterána a sklízel úspěchy.

Být jedinečný a jít za svým snem

Schylovalo se k nejdůležitější schůzce v jeho životě.

Desítka lidí u jednání.

Protistrana nabídla své podmínky.

Nepřijatelné.

Mateo odcházel s poděkováním ze schůzky.

Odmítl nejdůležitějsí obchod v historii firmy.

Co se stalo potom?

Odcházel.

Po chvíli ho ale u výtahu dostihl majitel té velké firmy, starší pán, a požádal ho, aby ještě chvilku setrval.

Řekl mu, že jeho přístup se mu líbí a u tak mladého člověka se s tím ještě nesetkal. Poprosil ho, že právě s ním by rád obchodoval.

Přijal Mateovy podmínky do jediné.

Plácli si.

Oba měli radost a obchodník Matea ihned pozval na slavnostní oběd, kde by oslavili toto velkolepé spojení.

Mateo ho však zaskočil svou odpovědí: „Děkuji Vám za pozvání, monsieur. Máme co oslavovat, ale musím se omluvit. Já mám totiž za chvíli lekci angličtiny a moje lektorka už na mne čeká.“

Stařík se usmál a poklepal ho po ramenou a řekl mu: „Tak to má být“.

Velkolepá oslava byla jindy. Vše počkalo.

Mateo přišel poprvé na lekci o 10 minut později a jako velkou omluvu mi přinesl krabičku makronek z La Dureé, kterou koupil po cestě na Champs Elyseé, kde jsme měli lekce.

Byl to velký den pro všechny.

Ty makronky bych ti přála ochutnat. Sliny se mi sbíhají ještě teď. Recept z LaDureé je sice tajný, ale jestli jsi na ně taky dostal chuť, tak je určitě vyzkoušej. Doma je zvládneš vytvořit i ty, trpělivý a cílevědomý sweeťák.

Ponaučení

Dnes již po mnoha zkušenostech vím, že metoda krátkých časových úseků a vytrvalost funguje. Posouvá nás k vysněným cílům. Jednoduše každý den malou chvilku. Výsledky jsou viditelné a hmatatelné. Takové jednohubky času.

Bez této metody by nevznikl ani tento článek.

A ještě ten třetí a poslední tip:

Tip č.3 TIME TAPAS

Ve Sweet Flow této metodě krátkého času a vytrvalosti říkáme: Time Tapas

Já jsem metodou Time Tapas,  jednohubek času, přečetla několik desítek knih, zatočila s nepořádkem, vytvořila nekonečně pokrmů, prošla několika kurzy a s dětmi si i nastavujeme minutku na naše společné chvíle, které patří jen nám, individuálně. Jednoduše vše po kouskách.

A proč TAPAS?

Milujeme Španělsko. Jeho kulturu, gastronomii, jazyk a lidi. Žili jsme tam několikrát. Náš cukrář se tam narodil. Španělsky se neustále učíme.

Dokonce jsme doma zavedli Sweet Tapas.

Sladké máme rádi všichni, ale často recepty vyžadují dlouhé přípravy. A tak tvoříme rychlovky, které jsou jako jednohubky. Tradiční tapas. Jenom sladké. Takové minidezerty. Sklízíme s nimi velké úspěchy.

Jestli tě láká se něco takového naučit, zveme tě do kurzu.

Svůj čas a priority jsme totiž před časem vzali do svých rukou a rozhodli jsme se pomoci ostatním. Chceme tvořit sladké kreace i s našimi malými pomocníčky a po malých částech se dostat k tomu, co nás baví.

A co ty, sweeťáku, kdy nejraději pečeš a tvoříš?

Poděl se s námi v komentářích.

Těšíme se na tvoje tipy.

Jó a ty buchty a makronky. To nejlepší na konec. Co mají společného? Sweet Flow:-) Pečeme je totiž oboje s nadšením.

Na buchty ti posílám rodinný recept. Pečou se už přes sto let.

České buchtičky od prababičky

Těsto:

• 500 g hladké mouky (nejlépe prosáté přes cedník)
• 2 žloutky
• 300 ml mléka
• 120 g másla (rozpuštěné nebo hodně měkké)
• 2 lžíce cukru
• 30 g droždí
• 1 lžička soli
• citrónová kůra

Postup:

Všechny připravené ingredience musí být v pokojové teplotě.

Do mouky důlek. Do důlku vlažné mléko. Do mléka droždí. K droždí cukr. Kvásek začne pracovat.

Zbytek přísad přimíchat a trpělivě zpracovat v hnětači nebo ručně.

Těsto v míse přikrýt utěrkou a nechat kynout do zdvojnásobení těsta (cca 1,5 h).

Tvarujeme buchtičky s libovolnou náplní. U nás vede: tvarohová, maková, jablečná, šimlová.

Děti zapojte do tvoření buchet. Nebudou sice třeba tak dokonalé, ale budou vaše. A ta radost je k nezaplacení.

Vytvarované buchty klademe do pekáčku a promašťujeme olejem nebo sádlem, aby se neslepily.

Buchty necháme v pekáčku ještě chvíli kynout.

Pečeme na 170°C cca 35 minut. (Doporučuji hlídat zlatavou barvu.)

Upečené buchty potřete rozpuštěným máslem (s trochou rumu:-))

Tip na aktivity pro děti:

1. Náplň do buchet

Namalujte čtverce na papír a do nich ať děti nakreslí náplň. Procvičujeme jemnou motoriku a uvolňujeme ruku na psaní. Mák: černé tečky. Povidla: fialové spirály. Jablka: žluté půlkruhy. Oblíbená náplň: fantazie.

2. Matematika s buchtami

Nakreslete dětem pekáč. Dejte dětem otázky:

Kolik se asi do takového pekáče vejde buchet?

Kolik buchet může sníst každý člen rodiny, aby měli všichni stejně.

Tatínek má rád makové buchty, maminka tvarohové a brácha povidlové. Kolik od každého musíme vyrobit?

Po upečení jsme nechali buchty vychladnout na okně. Když jsme se k buchtám vrátili, dvě byly pryč. Kolik jich zbylo? (Kdo je mohl sníst? Námět pro detektivy.)

3. Fyzika s buchtami

Vytvořte buchtu (těsto a náplň) a zvažte ji.

Pokuste se vytvořit stejně velikou buchtu. Kolik musí být těsta a kolik náplně?

Napište, jestli máte dotazy nebo jak se povedlo:-)

Dobré posweecení